Tenhle článek by také mohl mít v nadpisu dovětek: „jak přijít kvůli politické korektnosti o prima job“. Thilo Sarrazin byl totiž ze svého prominentního místa člena představenstva centrální banky německou kancléřkou Merklovou „odejit“ už 3 dny před uvedením jeho knihy „Německo samo sebe likviduje“ („Deutschland schafft sich ab“) na trh. Tedy v době, kdy ani Merklová ani nikdo další knihu nečetl. Jediné, co se vědělo, bylo, že obsahuje nejspíš plno politicky nekorektních myšlenek. To je v současné době zjevně již plně dostačující. Reálný socialismus v praxi.
Jeho kniha je proto 460 víceméně nudných stran plných statistik, grafů a odborných citací. O to větší význam má, že se jí od loňského srpna prodalo už 1,5 miliónu exemplářů! Je to německý bestseller! A nyní vychází v České republice v nakladatelství KOSMAS (www.kosmas.cz)
Oficiální média, poplatná politické korektnosti, se snažila zpočátku Sarazzinovy myšlenky potírat a jeho osobně zdiskreditovat. V televizích proběhlo velké množství debatních pořadů, kde další a další zástupci politické linie korektnosti „diskutovali“ se Sarrazinem. S odstupem času možno konstatovat, že neuspěli. Jejich hlavní metodou totiž bylo „rozčílené pohoršování“, kdy na věcné úrovni neměli proti naprosto přesné Sarrazinově analýze ani tu nejmenší šanci. A tak se rozčileně pohoršovali nad některými slovními spojeními, blekotali cosi o nacismu a rasismu a tak stále dokola. To samozřejmě nikoho aspoň trochu přemýšlivého nemohlo přesvědčit
Sarrazin je autorem několika knih, z nichž zdaleka největší ohlas vzbudila kniha poslední, Německo páchá sebevraždu, která se od svého prvního vydání v srpnu 2010 dočkala již mnoha reedic a stala se jednou z nejprodávanějších knih v německojazyčném prostoru v posledních desetiletích. Autor v ní i na základě svých bohatých zkušeností z politiky a státní správy podává – bez ohledu na diktát politické korektnosti – břitkou, především na číslech a statistikách založenou analýzu toho, jak Německo – podle jeho názoru – podkopává samotné základy svého budoucího blahobytu, sociálního smíru a společenské stability.
Sarrazin spatřuje ohrožení v kombinaci nízké porodnosti, přebujelého sociálního státu, který až příliš nabízí a ne dost požaduje, a především problematické imigrace zejména z muslimských států, která hrozí během nemnoha desetiletí zcela proměnit charakter hostitelské země. Právě autorova kritika v průměru obtížněji integrovatelných přistěhovalců tureckého či arabského původu, oproti nimž pozitivně vyzvedává např. příchozí z východní Evropy, Indie nebo Číny, vyvolala – zčásti kvůli určitému posunu až překroucení při prezentaci Sarrazinových názorů v médiích či jeho oponenty – nejostřejší kritiku a nejbouřlivější diskusi. Autor se snaží podat i návod, co lze proti jím vylíčenému ohrožení dělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat